Jak jsem se zakecal
Jeden plát byl většinou otevřený, bylo léto, sluníčko a teplo. Proudil jím dovnitř voňavý vzduch a já slyšel, jak někde hrají a při té hudbě lidé tančí a jsou šťastní. A já byl nešťastný, protože jsem byl, kde byl a věděl jsem, že mně už takhle nikdy hrát nebudou a k těm lidem venku už nikdy nebudu patřit tak, jak bych chtěl.
To byla dost hrozná myšlenka, přestože jsem na tancování nikdy moc nebyl.
Dneska vím, že tu muziku jsem měl jenom v hlavě, ještě dlouho potom mi občas takhle „vyhrávali“ a ne vždycky špatně.